16. října 2019

Uteklo pár týdnů a další skvělé zážitky jsou za námi. Měly jsme to štěstí zažít tradiční lombockou veselku, vydaly jsme se na divokou cestu za vodopády, šnorchlovaly jsme a prožily noc pod širakem na Gilli Bembe.

Našim největším zážitkem je ale stále vyučování dětí. Vyučování vedeme ve 3 skupinách. Snažíme se vymýšlet aktivity, které budou děti nejen bavit, ale zároveň budou zaměstnávat všechny jejich smysly. Děti jsou z nás úplně paf, stále se smějí, jsou neuvěřitelně hodné a pokorné. To bude možná tím, jak moc je to tady vzácné, chodit do školy, učit se anglictinu, vidět bílé “ksichty”.

Každý den se tu probouzíme za zvuků kohoutů a modliteb z mešit. Filozofii místních nasáváme jako houby. S většinou lokálů se dá pořádně pokecat o životě. Místní motto: “take it easy” slýcháme asi tak milionkrát za den, přemýšlíme, že si ho necháme vytetovat na čelo. Tak bychom popsaly celý Lombok, nikdo nic moc neřeší, rozhodně ne minulost, ani budoucnost, protože “Today is today, tomorrow is tomorrow” (motto č.2), všichni jsou jen tady a teď. Máme se od místních hodně co učit, my Evropané.

Za hodinu jedeme na lekci. Jsme utahané jako kočky z horka a tak vůbec. Ležíme na terase našeho domečku, posloucháme Marleyho a vůbec si nedokážeme představit cestu domů.

PS: Joo, a Bára se taky stihla před 3 týdny totálně vysekat na skútru, byla v místní “nemocnici” a měla obří bouli na čele. Monokl už je pryč a jizvy se hojí. Takže jen takové btw pro další dobrovolníky, dávejte si mega majzla a hlavně nejezděte bez helmy, never ever!

Bára, Tereza a Anežka