27. září 2019

“Nikdy bychom nevěřily, že zrovna my 3 spolu budeme sedět v letadle směr Indonésie. Poté, co jsme překonaly nekonečný 17-ti hodinový let, s více než s desetihodinovým čekáním na Bali, během kterého jsme zažily strach z možnosti nestihnutí navazujícího spoje, neměly si kde odpočinout a naše nohy byly kvůli dlouhému letu nafouklé tak, ze se nám sotva vešly do tenisek, jsme konečně tady, na Lomboku!

Nejisté, protivné a nevyspalé nás na lombockém letišti zachránil náš průvodce Put, od kterého jsme se do této chvile nehnuly. Hned první večer po příletu jsme zpečetili naše přátelství panákem propašovaného rumu.

Kvůli časovému posunu bylo naše vstávání přesunuto z běžných ranních hodin na patnáctou hodinu odpoledne. Po dlouhém dospávání spánkového deficitu nás Put vytáhl na krátký výšlap na kopec, ze kterého jsme poprvé uviděly celou Kutu. První skůtrová zkouška se samozřejmě neobešla bez menšího crashe na cestičce z našeho domku, kde jsme zahučely hned do první díry. Večer jsme krátce poseděli v tamním beach baru, kde hrála místní skupina a šly znovu do hajan.

Následující dva dny jsme strávily na pláži Selong Belanak. Je to nádherné místo s parádní atmosférou, spousty warungy, surfařskými školami a jemným pískem. Jsou tu opravdu velké vlny, což jedna nejmenovaná z nás nečekala a “vytuněná” slunečními brýlemi o ně záhy přišla. Seznámily jsme se tam s Putovými přáteli, které jsme si od první chvíle zamilovaly a nemůžeme se dočkat další surfařské lekce (při té první jsme se někteří totálně spálily a zničily, ale šlo nám to!), skvělého jídla a chillu v baru u Haryho.”

Bára, Tereza a Anežka