Hodina jógy, fotbalu, cesta na Gili ostrovy s potápěním a známé české osobnosti mezi Indonézany

10. prosinec 2019

Máme za sebou dalších deset dní na ostrově plném slunce a pro dnešek jsem se hodnocení našich posledních dní zhostila já, Ivana – spolehlivý skútrový závozník. Na skútru jsme čím dál tím zdatnější. Áňa jako zkušený řidič skútru již zvládá pravidla indonéské dopravy. To znamená, že kruháč již sekáme do protisměru po vzoru místních a poctivě troubíme při každém předjíždění. Za nejnáročnější um na indonéské silnici zatím hodnotím potřebu odbočení doprava, která nás jednou málem stála nervy (a život), ale jak každý Indonésan ví – „Never try Never know“.

Učební dny v obou školách rychle utíkají. S dětmi už jsme zkusily i trochu toho sportu, když jsme jedenkrát přesunuly výuku na nedaleké místní fotbalové hřiště. Studenty jsme seznámily s hrou našeho dětství: Na rybičky a rybáře. Honička měla více méně úspěch, nakonec jsme však beztak skončili u fotbalu, který tady musí hrát každý kluk. Holky pro změnu ozkoušely základní lekci jógy s nově začínající cvičitelkou Áňou.

Ve volném prodlouženém víkendu jsme podnikly výlet na severozápadní ostrovy Lomboku: Gili Trawangan, Gili Menor a Gili Air. Na výlet jsme přizvaly i další dobrovolnici Káťu, která nápad nadšeně uvítala, protože už ji dlouho nikdo „nevyvez“ z její vesnice. Cestu do přístavu jsme prožily ve stylu „fast and furious“ a nakonec jsme rády vyměnily našeho řidiče za houpající se loď, která nás naštěstí bezpečně převezla na největší ze tří ostrovů: Gilli Trawangan.

Díky skvělým radám našeho novozélandského ubytovatele jsme si zařídily celodenní šnorchlovací výlet kolem všech ostrovů a viděly bohatý podmořský život včetně našeho prvního setkání s mořskými želvami v jejich přirozeném prostředí. To byl asi nejsilnější zážitek, pokud nepočítám až kýčovité západy slunce plné palet barev a „domorodců“, kteří při západu proháněli své koně podél celé pláže, vytvářejíc nezapomenutelné scenérie.

Cesta zpět již proběhla v míru a poklidu. Z ostrovů jsme si všechny vezly i vzácný úlovek v podobě prvních pohledů, které jsou tu prakticky k nenalezení. Teď ještě najít poštu a můžeme otestovat kdo bude doma dřív. Zjistily jsme, že všichni dotázaní znají z Česka našeho sportovce Petra Čecha, což ale nepotěšilo Káťu a všechny na naší cestě poctivě seznamovala i s Václavem Havlem. Snad bude tato její mise mít úspěch pro budoucí české návštěvníky. Áňa poté Káťu odvezla zpět do její vesnice (jak jinak než na skútru) , výměnou za tip na nákup krásných a cenově výhodných sarongů. Konečně budeme moci splynout s místními ještě o něco víc! Tak zase příště!

Iva & Anni